Ačkoli výtahy se mohou zdát jako moderní vynález, zařízení používaná k přepravě lidí nebo zboží vertikálně jsou tu již tisíce let. Podle Vitruviových spisů řecký matematik Archimedes vytvořil v roce 236 000 000 primitivní výtah.C., který byl ovládán zdvižným lanem navinutým kolem bubnu a rotovaným pracovní silou aplikovanou na kaplán. Ve starověkém Římě stál pod Koloseem podzemní komplex místností, zvířecích kotců a tunelů. V různých intervalech výtahy poháněné stovkami mužů používajících navíječe a protizávaží přivedly gladiátory a velká zvířata přes vertikální šachty do arény pro bitvu.
V roce 1743 nechal Ludvík XV. postavit něco, čemu se říkalo "létající křeslo", aby jedna z jeho milenek mohla vstupovat do své kajuty ve třetím patře Versailleského paláce. Podobně "létající stůl" v jeho ústupu zámek de Choisy umožnil králi a jeho soukromým hostům jíst bez zásahu služebnictva. Za zvuku zvonu se z kuchyně pod ním vynořil stůl do jídelny s propracovaným jídlem, včetně všech potřebných vybavení.
V polovině 19. století byly k prodeji výtahy poháněné párou nebo vodou, ale lana, na která se spoléhali, mohla být opotřebovaná nebo zničená, a proto jim nebyla obecně důvěřována pro cestování cestujících. V roce 1852 však Elisha Graves Otis vynalezl bezpečnostní brzdu, která způsobila revoluci ve vertikálním dopravním průmyslu. Pokud by se zdevní lano výtahu přetrhlo, pružina by na autě fungovala jako pěšáci, což by je donutilo k poloze s regály po stranách hřídele a zavěšení vozu na místo. První komerční osobní výtah společnosti Otis, instalovaný v pětipatrovém obchodním domě v New Yorku v roce 1857, brzy změnil panorama světa, takže mrakodrapy se stala praktickou realitou a obrátil nejcennější nemovitost na hlavu - z prvního patra do střešního bytu.
